Věra Machoninová
1975 - 1984
Ječná 39, Praha 2
Foto: Daniela Šrámková
Autor textu: Veronika Vicherková
Překlad: Petr Danda
Zástavba proluky v Ječné ulici byla zadána v roce 1975. V proluce, na místě, kde kdysi stály garáže a dílny, měla podle původního záměru vyrůst administrativní budova s výpočetním střediskem, prodejnou lahůdek a snack-barem v přízemí. Hned následujícího roku ovšem investor národní podnik Teplotechna, změnil nejprve výši investice a posléze i celou plánovanou náplň budovy. Na potřetí přepracovaný projekt z roku 1978 se nakonec potýkal s otázkou, jak v pokojích budoucí ubytovny odstínit hluk dopravy rušné ulice. Invenčním řešením byla předsazená fasáda, která svým výrazem nezapře výtvarné cítění autorky – Věry Machoninové. Objekt se svojí formou a objemy plynule vřazuje do linie historických domů, zachovává výšku i tvarování střechy, byť v členění pater dochází k posunu. Hlavní ráz průčelí určují dva vystouplé arkýře od výše druhého patra, a také čtyři příčné nosné stěny, vytažené do líce fasády. Využitím tradičního konstrukčního postupu autorka sledovala finanční úsporu, nadto však betonové monolity poskytly terén pro výtvarné zpracování, kterého se ujal jeden z nejlepších sochařů té doby – Miloslav Chlupáč. Mašinistické karyatidy z pohledového betonu vynášejí zmiňované arkýře a uvolňují parter pro prodejnu lahůdek. Vyšší patra budovy, určená pro ubytování, jsou opatřena onou zdvojenou fasádou ze smaltovaných plechů, které v tmavě azurovém odstínu vyrobily firmy Zukov Prostějov a Norma Frýdlant. Svědčí o kvalitě projektu, že výtvarná fasáda zajistila kromězvukové izolace i důmyslné přirozené odvětrávání; o potížích socialistického stavebnictví zase vypovídá fakt, že ani v roce 1988, tedy čtyři roky po kolaudaci nebylo kazetování fasády ani zdaleka kompletní. Že ubytovnu obsadila hned po otevření podniková administrativa Teplotechny, je pak užjen úsměvným dovětkem. I v dnešní době zabírají valnou část modrého paláce kanceláře, pouze v podkroví fungují apartmány hotelového provozu; zato v přízemí si, stejně jako koncem sedmdesátých let, můžete slupnout chlebíček v celkem autentickém bufetu značky Zlatý kříž.
The development of a vacant lot in Ječná street, formerly occupied by garages and workshops, was commissioned in 1975. According to the original plan, it was planned to be an administration building including a computing center with a deli and snack-bar on it’s ground floor. The following year, however, the national company Teplotechna first changed the investment amount and later also the proposed use of the building. Later, in 1978, when already being revised for the third time, the project faced the problem of how to isolate the interiors from Ječná street’s busy traffic noise, since the new use of the building included dormitory rooms. The sophisticated solution came from architect Věra Machoninová, who added a very artistically shaped double-leaf facade wall. In terms of shape and volume, the new object perfectly aligns with its neighbouring historic buildings, preserving the same roof height and shape. In contrast, the layout of the individual storeys is different. The facade is dominated by two elevated bay windows, running from the top of the building down to the second floor, as well as four lateral load-bearing walls, standing out of the building. By using a traditional structural system, Machoninová tried to put project costs down, at the same time, the concrete walls provided a canvas for Miloslav Chlupáč’s concrete reliefs. The machine-like caryatids made of béton brut lift the bay windows up and allow for an uninterrupted traffic below them. The upper floors, containing the dormitories, are covered by a dark blue double-skin facade with enamelled metal sheets made by Zukov Prostějov and Norma Frýdlant, two former companies. In contrast to quality problems in the construction industry of those times (causing a delay of more than four years in the completion of the facade), stands the advanced design of the double-skin facade, which also provides a natural ventilation solution